PROLOG
„A zatraceně…“ ozvalo se pozdě večer. Hermiona Grangerová právě ze své školní brašny vytáhla několik učebnic a pergamenů, chystajíc se na další škaredý večer, který bude muset strávit s Harrym a Ronem ve společenské místnosti Nebelvíru a pracovat na domácích úkolech, když tu jí mezi prsty proklouzl jeden svazek a spadl na zem. Hermiona jej okamžitě poznala.
„Stalo se něco?“ vzhlédl Ron znuděně od svého vlastního pergamenu, na kterém byly sotva tři řádky. Oči se mu již viditelně klížily, bradu podepřenou dlaní. Klidně by si šel lehnout, na všechno se vykašlal přesně tak, jak to dělával jindy a úkoly si ráno opsal od Hermiony, ale k jeho nesmírné smůle, a ke smůle všech dalších jeho spolužáků, se nacházeli někde v polovině pátého ročníku. NKÚ se rychle blížily a oni dostávali tolik a tolik domácích úkolů, že kdyby svou várku na dnešní večer odložil na později, druhý den by se mu toho nakupilo tolik, že by nad tím musel sedět až do konce svého mizerného života.
Také Harry unaveně zvedl hlavu.
„Zapomněla jsem vrátit Přeměňování ve vyšší úrovni,“ pozvedla Hermiona svazek zoufale. „Dnes jsem na to měla poslední den a…Bože, to bude ostuda…“
Ron se přeze všechnu svou špatnou náladu musel pobaveně uchechtnout.
„Hermiono, víš, kolik školních knih jsem já vrátil pozdě?“
„Případně nevrátil vůbec?“ doplnil ho Harry.
Hermiona je sjela povýšeneckým pohledem. Oba její kamarádi teď věděli přesně, co se jí honí hlavou- ať už by knihu vrátila třebas i zítra a nic se jí proto nestalo, zkrátka a dobře by to poškodilo její čest. A to ona nehodlala nikdy dopustit.
„No,“ nadhodil rezignovaně Harry a vrátil se zpět ke svému domácímu úkolu, „jestli chceš, můžeš si půjčit můj neviditelný plášť.“
Mohl to pronést naprosto bez obav, jelikož už byla jedna v noci a pravděpodobnost, že by se nějaký studentík krčil za křeslem a odposlouchával jejich psaní domácích úkolů, byla naprosto absurdní.
Hermiona se ocitla v úzkých. Samozřejmě to byla skvělá nabídka, jenže by tím porušovala školní řád a to se nesmí. Ovšem, vracet pozdě knihy do knihovny se také nesmí. Ale… kdyby se tiše proplížila hradem a nikdo si jí nevšiml, ostudu by neměla žádnou, naproti tomu kdyby to ani nezkusila, kniha by se k madame Pinceové dostala nejdřívě zítra ráno a to by jí knihovnice jistojistě vyčinila.
Tudíž nezbylo naší Hermioně nic jiného, než poslat Harryho do ložnice pro neviditelný plášť.
„Lumos,“ špitla Hermiona a špička její hůlky se rozzářila jasným světlem. S tichým cvaknutím za sebou zavřela dveře do knihovny. Rozhlédla se kolem a světlo z její hůlky dopadlo na stůl knihovnice. Nebyl na něm jediný komínek knih, naopak, byl čistý a uklizený a Hermiona si byla jistá, že to tu madame Pinceová, než šla spát, ještě pořádně uklidila, srovnala a roztřídila přesně tak, jak je zvyklá.
Jenže na stole madame Pinceové stálo ještě něco, něco malého, čeho si Hermiona nevšimla a nevšimla si toho, ani když vykročila, že knihu prostě jen tak položí na stůl a uteče.
Hermiona byla už tak dost nesvá a nervózní z toho, že se potajmu vplížila do knihovny pod Harryho pláštěm a když zaslechla nenadálé vrznutí dveří, lekla se tolik, až knihu upustila na zem. Vzápětí se rychle vzpamatovala, zhasla svou hůlku a srdce jí vyskočilo až někam do krku. Jenže jak v té tmě neviděla příliš dobře, a jak byla naráz vylekaná, zavadila lemem rukávu o onu věcičku na stole, ta se převrhla, s nehezkým zacinknutím se skutálela ze stolu a spadla na kamennou podlahu, kde se rozbila a její obsah se vysypal přímo na Přeměňování ve vyšší úrovni. A pak Hemionu uhodilo do očí ostré světlo z něčí hůlky.
„Je tu někdo?“ zeptal se tichý a nebezpečný hlas a světlo sklouzlo na podlahu, kde ozářilo učebnici přeměňování a rozbitý obraceč času.
Prudce jsem se posadila do noční tmy pokoje. Co to bylo? Byla jsem si jistá, že jsem zaslechla nějaký hluk.
Zloději, napadlo mě to první, na co se můj zmatený mozek vzmohl. Rychle jsem chmátla rukou na noční stolek a rozsvítila lampičku, musela jsem zavřít na chvilku oči, jak prudké a nenadálé bylo světlo v té tmavé a nepropustné tmě. Přitáhla jsem si peřinu až ke krku, hrůzou ani nedutala a natahovala uši, jak jsem jen mohla. Mimoděk jsem zavadila pohledem o noční stolek a ujistila se, že můj mobil je na svém místě. Dnešní noc jsem byla doma úplně, dočista sama- rodiče jeli na konzert do Prahy a rozhodli se, že přespí u babičky a ráno že se vrátí domů. Měla jsem za úkol dům ohlídat.
Když se další půl hodinu nic neozývalo, pomalu jsem se uklidnila a postupně jsem usoudila, že mě vzbudilo asi něco z vedlejší ulice a že jsem zpanikařila úplně zbytečně.
Paráda, pomyslela jsem si a prohrábla si rukou vlasy. A teď už neusnu. Pro jistotu jsem zkontrolovala čas- bylo 2:37. Ne, neusnu. A pokud ano budu se o to pravděpodobně pokoušet hodně dlouho, než to opravdu dokážu. Pocítila jsem, že mám žízeň, vyhrabala jsem se tedy z postele a vratce a rozespale se postavila na nohy. Udělala jsem však jen pár kroků ke dveřím, než jsem si uvědomila, že něco není v pořádku. V matném světle z noční lampičky jsem přímo uprostřed pokoje spatřila něco, co tam rozhodně nemělo co dělat.
„Cože…“ splynulo mi z úst nevěřícně, ještě jsem se trochu přiblížila, uviděla jsem, jak tam na zemi leží nějaká hodně stará červená kniha se stříbrným nápisem Přeměňování ve vyšší úrovni, uvědomila jsem si, že před mou soukromou knihovničkou leží hřbetem vzhůru na zemi nějaká kouřově namodralá knížka, která očividně vypadla na zem, uvědomila jsem si, že je to můj nejnovější díl Harryho Pottera- Fénixův řád, uvědomila jsem si, že bych-neměla, jenže to už se mé prsty dotkly červených desek a od té doby jsem o sobě nevěděla.
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
:-)
(zuza, 14. 3. 2011 19:40)Zatím to vypadá zajímavě. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube...
...
(Barunka, 12. 3. 2011 18:29)Začíná to zajímavě, takže už se těším, co z toho vyleze. Ale věřím, že to bude něco pěkného, protože ty si na tom, Colette, určitě dáváš záležet, že? :-)
XEvil solve captchas of Google, Facebook, Yandex, VKontakte, and 8400 others!
(MashaDrift, 12. 12. 2017 19:56)