Úryvek 1. Prolog
Dopadla první kapka.
Zároveň s ní sebou Polly trhla, až jí tužka vyklouzla z ruky a dopadla do šustivého podzimního listí. Někde velice blízko se ozvalo zapraštění lámaných větví.
´To ne, uklidni se,´ nabádala se a srdce jí vyskočilo až kamsi do krku. Rozhlédla se. ´CO to bylo?!´
Jistě, Polly Blueflyová měla nevšední fantazii a často si vymýšlela. Věděla to o sobě, tím spíš se v tuto chvíli domnívala, že to, co zaslechla, byl čistě jen další z jejích obvyklých přeludů.
Ano…Ale co když ne?
Cosi za ní se naráz pohnulo, dalo se to do pohybu.
Polly zděšeně vyjekla a prudce se otočila. V jedné ruce křečovitě sevřela sešit se svým příběhem, srdce jí splašeně tlouklo. Očima znepokojeně těkala mezi stromy.
Dopadla druhá kapka.
Nic.
Tiše lapala po dechu. Když si sem dnes po obědě, s dobrou náladou, vyrazila, těšila se na příjemný čas strávený v lese nedaleko jejich domu a na psaní v klidu a o samotě a také na to, jak bude potom večer celá promrzlá, doplazí se domů, dá si teplou sprchu, potom se zabalí do županu vyhřátého od topení a postaví vodu na čaj, vlasy celé zvlhlé a zkroucené a zase bude sama se sebou spokojená. Jenže na to všechno teď neměla ani pomyšlení, jelikož se lesem kolem ní cosi pohybovalo a člověk…to rozhodně nebyl.
Ohlédla se. Žluté oči se dívaly na ní.
KŘUUP!
Znovu se to dalo do běhu, lámajíc větve.
Polly vykřikla, vyskočila na nohy, párkrát se otočila kolem své osy, pokoušejíc se tak něco zahlédnout a v jejím zorném poli se na setinku mihla veliká černá šmouha. Znovu zaječela, načež napřáhla ruce před sebe a dala se na zběsilý úprk, hlavu skloněnou, křičela v hrůze stále dál, dostala se ke kraji, vysápala se po strmé půdě vzhůru, neustále volajíc o pomoc a ohlížejíc se za sebe. Dalo se do deště. Kamínky a jehličí ji poškrábalo na nohou, když opakovaně upadla, zachytávala se kluzkých kořenů a drápala se vzhůru, hlína jí padala do obličeje- Přitáhla se rukama a dostala se výš, dopadla na třesoucí se kolena, postavila se, jak nejrychleji dokázala, zavrávorala dopředu, nohy jí podklouzávaly, utíkala stále dál a dál, ohlížela se zas a znovu, křičela, sedřená kůže jí pálila, škobrtala o těžké zetlelé listí…
Než si stačila uvědomit, že není zamčeno, několikrát silně zabušila na dveře, ještě pořád naříkajíc a s naléhavým jekotem, ať jí otevřou! Mokré vlasy se jí lepily do tváře.
Dveře jí s trhnutím vyhověly, ona vpadla dovnitř a hlasitě za sebou zabouchla. Po tvářích jí stékaly špinavé slzy, zoufale a sípavě se nadechovala a vyděšené třeštila oči.
„Polly-!“ její starší sestra Jane na ni zděšeně pohlédla. „Cos to-zase-prováděla?!“
„Ach!“ vyrazila ze sebe napůl vzlykem mladší z dívek, obrátila se k Jane a vrhla se jí kolem krku. Celá se chvěla, ruce se jí klepaly, sestru pevně tiskla a pustila se do otřeseného pláče.
„Co se stalo, Polly-?!“ Jane ji od sebe odtáhla, notně vyvedená z míry a vylekaná jejím nenadálým vpádem do domu.
„Nevím,“ úpěla.
„Co jsi viděla?!“
„Já nevím!“
…Draka.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak buď jsem pitomá já anebo e-stránky. protože buď jsem zase chytře zavřela prohlížeč, než jsem ten komentář odeslala, anebo ho e-stránky někam schovaly :-)
Každopádně napíšu to znovu, i když asi ne doslovně.
Je to hrozně hezké. Nádherně jsem se do té situace vžila, popisuješ to nádherně, jelikož moje obratová představivost je zcela závislá na popisech :-)
Ten nápad se mi líbí čím dál tím víc. Je to takové jiné, alespoň jsem toho názoru.
Jen jednu výhradu bych snad měla a to možná to její příjmení Blueflyová. Už když jsem ho viděla poprvé, uhodilo mě do očí. Já jsem pochopila, jak jsi ho myslela a když si přeložím, tak se mi strašně líbí, ale to spojení v angličtině se mi nějak nezdá. Jestli můžu k tomu něco říct, možná bych vypustila to e. Ale je to jenom na tobě, jinak je tenhle příběh absolutně úžasný :-)
... kdo že vymyslel ten nadpis??? :-)
(Barunka, 7. 12. 2010 17:35)