Ahoj, milí čtenáři :) Ne, nesnáším tohle oslovení. Drazí kamarádi je lepší. No zkrátka jsem vám potřebovala sdělit, že mě potkalo jedno veliké štěstí. Kdo z vás nikdy netoužil mít doma pejska? A tím narážím. Opravdu nedávno jsem začala chodit do místního útulku venčit pejsky. Když říkám opravdu nedávno, myslím tím pět dní zpět. Chodila jsem venčit s rodiči (to víte, mohl by mě někdo ukrást :DD) A ti, vlastně ani nevím, co to nastalo za zlom, zkrátka celá rodina náhle naléhala na tatínka, kdy si pořídíme pejska také, a když se k nám potom přidala i maminka, byla to nejspíše ta poslední kapka :D Sice nám dlouho nechtěl přiznat, jestli tedy psa ano, či ne, ale nakonec to dopadlo tak, že předevčírem volám mamince ze školy, kvůli nějaké blbosti a když to maminka zvedne, tak se dozvím, jestli bych ještě chvíli nevydržela, že právě na druhém telefonu mluví s tatínkem o psu. Když jsem potom přišla domů, maminka seděla nad časopisem Annonce, což je inzerentní časopis a asi už uhodnete, co hledala. Tatínek se vzdal. Tak jsem samozřejmě zasedla k internetu také a hledám a hledám. Instrukce byly asi takové: Najdi pejska nebo fenku labradora (nemáme totiž k naší veliké zahradě stále plot, takže potřebujeme psa, který by vydržel být s námi i v domě a nebyl by to nějaký krysařík, plus ještě tolerantního k malým dětem a nenáročného), věk do jednoho roku a od tří měsíců, jelikož prý nechceme mimino, které by se počurávalo a v noci kňouralo (to už jsme si zažili, na to jsme měli jiné experty :) Pejsek musel být jako daruji. Nepatříme totiž k těm nejbohatším rodinám a může za to jeden nejmenovaný člověk. (Upřímně doufám, že ho exekutoři již brzy dostanou za mříže) a barvy buď světlé čokoládové, nebo pískové ale rozhodně ne černé, protože ti vypadají jako slimáci- tedy, co tvrdili rodiče :D No, věřte mi, nebylo to nic lehkého. Pejsci jdou hned na odbyt, takže i inzerát starý jeden den nemusí být vůbec aktuální. Pár jsme jich našli a většina z nich už stejně byla pryč, nebo zkrátka nebyli ideální (temperamentní aj.) Skončilo to tak, že jsem našla desetiměsíční fenku, přesně podle našich požadavků a dokonce v Praze, kam to naštěstí nemáme moc daleko.
Tak se stalo, že máme doma puberťačku Cindy, krásně se usmívá a já se o ni starám- (vlastně jsem si ji tak trochu přisvojila, víte? :D) Ráno s ní chodím na procházky ven za dům, kde je opravdu obrovská pláň- louka, remízky… A to byste neřekli, kolik zvířat tam potkáváme kolem čtvrt na sedm, kdy se ještě těžká mlha válí po zemi, a vy jste celí rozespalí. Často vídáme skupinku tří srnek, nebo sedmi zajíců- a to doslova- nedávno jsem totiž se Cindy zase jako obvykle vyrazila ven a z remízku, pořádných pár metrů od nás vyběhlo spoustu, spoustu zajíců. Před námi přeběhli celou to OBROVSKOU louku v jedné smečce, za běhu jsem je počítala a bylo jich asi sedm nebo osm, což je vážně spousta, ale tím to nekončilo, jako by si s námi hráli, já i Cindy jsme jen zíraly, jak se ta spousta černých teček dole znovu otáčí a vyráží přímo k nám. Do té doby jsem jen stála a celé to sledovala, teď mi to však nedalo, a i z té vzdálenosti jsem nejistě o krok ucouvla. Opravdu běželi přímo na nás a potom, když už mě a Cindy od nich dělilo jen pouhých deset metrů, a já mohla vidět naprosto jasně jejich štíhlá těla, dlouhé uši a srst, (v tu chvíli mě opravdu přepadl strach, co to jako má znamenat- zaječí spiknutí?) prudce, tak prudce, až hlína i suchá tráva vyletěly do vzduchu, zabočili všichni naráz jako jeden muž, a znovu se začali vzdalovat.
:) Jinak je Cindy děsně učenlivá a roztomilá a…no, a to všechno, vždyť to znáte :)
PS. Pokusím se vám sem v pondělí hodit kapitoly k Na Schovávanou( odteď prosím NS), k Jak se vrátit zpět a to slíbené drabble :)
PPS. Kdybyste měli nějaké nápady na povídky, které byste chtěli abych napsala, neváhejte a pište komentář, ráda se o něco pokusím.
how to write a play in an essay m50nej
(EugeneNeani, 6. 4. 2023 5:15)