Jak to bylo s talentovkami
Tak se vám omlouvám, že se to tu neocitlo už dříve…zkrátka nebyla nálada. Drabbles a další díl Na schovávanou bych měla sem zkusit dát příští týden.
Malý přehled:
Místo: Hollarova umělecká, prestižní škola.
Datum: 11.1.2011 … :D
Čas: začátek 8:00, konec 16:00
Maximální počet bodů: dohromady lze získat 335 bodů
Počet úkolů: šest
Počet účastníků talentovek: 180! :O
Počet přijatých: 33…
Řízení na talent: abyste splnili talentové zkoušky, museli jste získat alespoň 130 bodů. Potom už jen vzali těch třicet tři s nejvyšším počtem.
Vstávala jsem ve tři čtvrtě na šest, batoh nacpaný k prasknutí obloženými chleby, čokoládovými mlskami, sušenkami a mou oblíbenou rajčatovou šťávou; těžký kufřík s Ferdou mravencem z první třídy hned vedle :)
K snídani jsem do sebe sotva něco nasoukala, už ani nevím, co, možná to byly buchty s kakaem, a ještě celá rozespalá a vyklepaná se oblékla, nechala si ode všech popřát mnoho štěstí a pak vyrazila ven do tmy a spousty studeného sněhu.
Celou cestu autem do Prahy se u mě střídaly všelijaké pocity- chtělo se mi trochu zvracet, pak se mi zas zatmívalo před očima, načež jsem v depresích kreslila na zamlžené okénko koně. Bylo mi jednoduše blbě…nervozitou. Pak jsem se z toho však vyhrabala, nasadila hlavu vzhůru, (víte, co mi v tom pomohlo? Představovala jsem si, jaké by to asi bylo, kdybych jela do nemocnice, aby mi uřízli nohu :DDD) a potom, jen co jsme vstoupili do té nádherné budovy, do přívětivého zlatavého světla, a venku ještě stále byla tma, strach ze mně rázem spadl. Teď vím, jak moc jsem to tam milovala…byla jsem doma.
Čekali jsme asi s dalšími čtyřmi dětmi ve stísněné předsíňce, a pak nám otevřeli vrzavé prosklené dveře a řekli nám, abychom šli dovnitř- bez rodičů.
„Tak ahoj,“ řekla jsem třaslavě, ještě se plaše ohlédla po tatínkovi no- a potom byla úplně uvnitř…
Hrstka se nás tiše nasunula před vysoké majestátní schody (Hollarka je opravdu překrásná), než jsme se šli zapsat do vrátnice, dostali číslo (měla jsem 103) a poslali nás do učebny osmnáct.
Zatímco ostatní vyděšeně šli s pořádným odstupem za dvěma žákyněmi, které nám potom seděly modelem, já věděla, že musím bojovat a, přestože se sebevědomí, smysl neztratit hlavu a pevné nervy naprosto vymykají mému popisu, protlačila jsem se dopředu a zabrala si to nejlepší místo u profilu.
Úkol č. 1
Portrét podle živého modelu, 1:1, tužkou, dvě hodiny
Zpočátku se mi dost třásly ruce, ale pak jsem si ostře rozkázala, ať toho nechám a vzpomenu si na uříznutou nohu a na to, že už nikdy nebudu běhat a skákat a uklidnila jsem se,
Na portrét jsme měli dvě hodiny a celkem jsme mohli získat maximálně sedmdesát pět bodů. Stihla jsem to i s rezervou. Pravda, neměla jsem to sice TAK perfektně vystínované, jako ostatní, ale co se dalo dělat. Zkrátka jiný styl. Za odměnu jsem si vzala kokosovou orion tyčinku.
S portrétem jsem byla spokojená (na mě jsem podala slušný výkon) i přestože nebyl nejlepší.
Úkol č. 2
Fantazie, dvě hodiny, barevně
Tak právě ten úkol, kterého jsem se obávala nejméně byl nejhorší ze všech. Zadání znělo: královská koruna a mě málem kleplo. No, opravdu, nic lepšího jsme snad dostat nemohli. Ostatní se tvářili podobně vyděšeně jako já.
A pak to začalo.
Jelikož to mělo být barevně, vytasila jsem se se svými temperami a akvarely a rozhodla se pro korunu zla. Dva hadi, navzájem propleteni, tvořili něco jako úplný základ- spodní konstrukci. Doprostřed jsem jako velký diamant umístila štíra (mimochodem, mé znamení zvěrokruhu) a kolem něj se kroutily dvě žížaly. Dala jsem si záležet, aby vypadaly jako mrtvé. Také tam bylo spoustu větviček a pavoučích sítí a samozřejmě pavouk sám. Jako malé drahokamy jsem použila různé brouky a nakonec to vše obtáhla tuší.
Nápad to byl možná dobrý, bohužel jsem ale zvolila blbou techniku a vypadalo to tak naprosto amatérsky.
Úkol č. 3
Testy, třicet minut
Jako další na nás vybalili test z dějin umění a češtiny. Z dějin jsem trochu opsala a trochu věděla…a také něco tipla- měla jsem na výběr za á za bé za cé. Nedopadlo to nejhůř…rozhodně lépe, než kotuna.
Čeština byla velmi dobrá, sice jsem se trochu lekla, když jsem uviděla rozbor věty- věty vedlejší, vidy atd., avšak myslím, že jsem to nakonec dala bez chyby.
Úkol č. 4
Piktogram, logo- Ryba a pták, dvě hodiny, tuš
Jelikož jsme dostali úplně pitomého učitele, který nás hlídal, přestávka, která měla trvat třicet pět minut, trvala pro naší skupinu minut dvacet, protože on se zapomněl.
Dostali jsme A3 čtvrtky, na kterých byl jednak velký kruh a jednak velký obdélník. A tam jsme měli zakomponovat piktogram ryby a ptáka. Do jednoho rybu, do jednoho ptáka a měli jsme využít prostor. Já dala rybu do kruhu tak, že to vypadalo jako značka reciklovatelné- (ryba a pták…mohlo jich být v jednom obrázku samozřejmě více. Já dala do kruhu dvě ryby a do čtverce dva ptáky) Ty ptáky vám popisovat nebudu- lze to jen těžko
Úkol č. 5
Koláž- maska, lepidlo, barevné papíry, nůžky, jedna hodina
To bylo snad nejlehčí za celý ten den. Venku už zase byla tma, všichni byli unavení, ale stejně nám rozdali červený, oranžový, žlutý a bílý papír- ten jako podklad. Zadání bylo celkem slušné, papír jsme mohli stříhat, trhat, kroutit a dělat s ním všechno možné, takže jsem se do toho pustila. Dávala jsem si pozor, aby papír nebyl umolousaný od špinavých prstů a lepidla a kupodivu se mi to docela podařilo :D Rozhodla jsem se pro masku ohně. Nebylo to sice nic extra uměleckého, řekněte mi, jak chcete udělat uměleckou koláž, ale já už se na víc nezmohla…
A pak byl konec.
Vyhlášení výsledků ještě toho večera.
A nevzali mě.
Víte, celou tu dobu jsem s tím tak nějak počítala, ovšem, zklamání to pro mě rozhodně bylo. Říkala jsem si, že nemám nejmenší šanci se při tolika uchazečích tam dostat, vážně jsem si myslela, že skončím tak na…šedesátém, stém, stopadesátém místě, ba jsem se dokonce bála, že nezvládnu ani řízení na talent, že ani těch 130 bodů nedostanu.
Ne, neoznámili nám, kolikátí jsme byli, ani kolik bodů jsme získali. Jen se zkrátka kolem sedmé hodiny na internetu objevila čísla přijatých.
A teď si to představte. Dnes mi přišel doporučený dopis z Hollarky (musí nám totiž oficiálně oznámit poštou, jestli jsme byli přijati nebo ne, někdo totiž internet nemá..). Nic jsem od toho neočekávala. Jo, jo, věděla jsem, že se odtamtud dozvím, jak jsem se umístila a kolik bodů mám, jenže nebylo to snad jedno, když mě nevzali?
A tak jsem ten dopis otevřela a… a byla na 37. Místě, 177 bodů.
Chápete to snad?! Tomu se říká PECH! :o Berou 33 lidí a já musím být 37! Doslova jsem vytřeštila oči, když jsem to spatřila. Já…já že jsem- třicátá sedmá? Chvilku jsem byla zaražená, nedocházelo mi to, chvíli jsem dokonce uvažovala, jestli to není omyl, rozpolcená, jen na to koukala, já opravdu nečekala, že bych se mohla umístit pod stovku a teď…mě nevzali o čtyři místa… …! Na minutu mě zaskočil krátký smutek, ale potom se mi ústa sama od sebe roztáhla do úsměvu.
Byla jsem 37. Ze 180. Ne- ano, ano, bylo to, fantastické. :D Naráz jsem měla ohromnou radost. :D Právě jsem se totiž dozvěděla, že jsem přemohla sama sebe. Nikdy bych to od sebe nečekala :D Pro mě to znamená obrovský výkon, znamená to, že opravdu mám slušný talent! I když mě nevzali, já slavila. Je to můj jeden velikánský úspěch.
Podám si odvolání, ale i kdyby mě ani na to už nemohli vzít, budu si navždy pamatovat, že mě přijetí na prestižní uměleckou Hollarku, v TAKOVÉM počtu přijatých a uchazečů, minulo jen o kousek :)
Ach, Bože…37. ze 180. …. :DDD To je tak, TAK nádherné! Mám obrovskou radost! :D :))))
Eh -vaše Colette :)
Komentáře
Přehled komentářů
Jsem ráda, že jsem si to mohla ještě takhle podrobně přečíst a upřímně ti gratuluji ke krásnému 37. místu. Je to VELKÝ úspěch a ty talent doopravdy MÁŠ. Jak už jsem ti říkala, i kdyby tě na odvolání nevzali a tys musela na jinou školu, vždycky se uplatníš a možná na to budeš mít i víc času. Vždycky můžeš ilustrovat; však nakladatelství je spoustu, časopisů taky, můžeš malovat pohlednice, až budeš mít pořádný počítač s internetem a pořádnými programy, třeba tě chytne grafika. Možností je spousta, hlavně to nevzdávej. ;-)
xD
(Aria, 25. 1. 2011 22:04)Jsi opravdu dobrá. :-) Budu ti držet palce, vždyť 37 a 33 je skoro to samé. :-) napiš jak dopadne odvolání.
:)
(Janie, 25. 1. 2011 18:27)
Nemůžu jinak, než naprosto souhlasit s Barunkou.
Ale teď si představ, že bys byla třeba 34. :D
Budu držet palce, na odvolání tě určitě vezmou.
Hlavně pak napiš, ať vím, jak jsi dopadla. :)
...
(Barunka, 21. 1. 2011 19:19)
Chceš něco říct? Tohle je vážně pech. Ale já ti věřím, třeba tě vezmou na odvolání. Věř tomu!
Můžu ti říct, že já bych z toho nezvládla jeden jediný úkol - možná tak ten test. Jsi vážně dobrá, Colette.
:)
(Clarett, 30. 1. 2011 11:27)