To je tak, když Colette jede do Prahy :)
Ahoj moji milí :) Jak se máte a jak to jde ve škole? U nás je to hrozný. …Ale co, škola půjde stranou, už tak mi zabírá nejméně polovinu dne, není třeba na ni myslet, když mám volno. Je sice pravda, že za chvilku se půjdu učit ten pitomý zeměpis..jelikož nám vyhodili jednu moc dobrou učitelku, jenže byla dlouho v nemocnici na operaci, nebo čem to vlastně, a náš ředitel, který chlastá, to očividně nějak neunesl. Takže teď budeme mít na zeměpis právě tu učitelku, která učit vůbec neumí. TU, kterou máme na chemii a přírodopis :////
No nic.
Normálně vám povím jedno veliké tajemství.. je mi patnáct- (to není ono) a POPRVÉ jsem jela sama do Prahy. Přestupovala na metru a pokoušela se najít uměleckou střední Hollarku. Dokážete si to představit? MĚ samotnou v metru v Praze?!
Očividně ne.
Tak vám to tedy trochu popíšu.
Už od rána mi bylo blbě, tím spíš, že mi volala Clarett, že má teploty, takže jí neuvidím dopříštího úterý. No bezva. Ve škole jsem si napsala test z přírodopisu, na který jsem se TOLIK a poctivě učila, jenomže jsem tam zamozřejmě udělala dvě debilní chyby a vsadím krk, že mi dá dvojku. Takže výborně. Bylo mi trochu na zvracení. Naštěstí jsme se moc neučili, někteří mí spolužáci totiž psali SCIO- asi víte, co to je- a tak jsme byli spojeni s áčkem. Odcházela jsem jako tradičně o hodinu dřív. A teď komplikace číslo jedna: byla hodina, nikde nikdo, já stála před východem před školu a bylo zamčeno. Chvilku jsem tedy nabalená v zimní bundě čekala, jestli se přece jenom někdo neukáže, ale když se nic nedělo dobrých pět minut, vzala jsem to zkrátka, potichu jako myš, nouzovým váchodem :DDD Dávala jsem si přitom dobrý pozor, aby mě někdo náhodou nezahlédl.
Komplikace číslo dva: Stojím na autobusové zastávce a autobus nejede. A asi ani nepojede. Ano, nejel. Už jsem byla vážně zmrzlá na kost. Zuby mi jektaly a celá jsem se chvěla. Nakonec mě tedy maminka hodila na autobus do Benešova, stihla jsem ho jen tak tak.
Poté nějakou dobu věci probíhaly celkem v pohodě. V autobuse jsem se učila slovíčka do němčiny, ze které mimochodem píšeme také zítra, a snažila se nevnímat hlasitý hovor o dve sedačky za mnou. Na konečné jsem vystoupila, a vydala se za davem do metra. Koupila jsem si lístky a podle instrukcí napsaných na papíře jsem si stoupla k pravé koleji metra.
Komplikace číslo tři: Nastoupila jsem do špatného metra. Ne, nenastoupila. To jsem naštěstí zjistila vzápětí, než jsem stačila z vagonu zase vyskočit, než mě ucvaknou dveře. Na té elektronické tabulce totiž bylo napsáno…zkrátka taková šipka a Letňany. A já potřebovala na Muzeum. Pak jsem si však s obrovskou úlevou uvědomila, že je to pouze SMĚŘ Letňany. :D
Chvilku to bylo zase v pohodě, ovšem do té doby, než jsem přestoupila na linku A, ani netuším, jak se mi to podařilo. Nelekejte se, bylo to správně. J
Komplikace číslo čtyři: Nade mnou stojí nějaký chlap a má kožené rukavice. Fakt jsem málem vypustila duši. Vlezla jsem do vagonu, který mě měl odvézt na Želivského, posadila se, ujela pár stanic v pohodě, a potom nastoupil TEN chlap. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla vyděšená. Měl na sobě černou koženou bundu a kožené rukavice a černé kalhoty a…a černé boty- nebyl to tedy žádný emo, to ne, ale vypadal jako někdo, kdo se za chvilku pokusí vyhodit metro do povětří. Tím spíš, že se chytil sloupku hned vedle mě. :OOO :DD V duchu jsem mu posílala telepatické zprávy toho druhu jako třeba: ´Prosím, nezabíjej mě!´ ´Běž už pryyč!´ ´Tak vystup- uuuf, zdrhám.´ A s tím jsem se vymrštila, div, že jsem ho neporazila, a vystřelila na nástupiště Želivského, kde metro právě zastavilo.
Komplikace číslo pět: na eskalátoru to fouká. A jak. Málem mi ulítly vlasy.. Měla jsem co dělat, abych se nevydala za nima :E :D Křečovitě jsem svírala pojízdné madlo, všichni stáli vpravo, já vlevo, a nepouštěla nikoho před sebe :D
Eskalátor mě vyplivl do nějakého vestibulu, kde to ledově táhlo, a kde bylo spoustu odboček, zatáček a schodišť vedoucích kamsi nahoru, a maminčina rada: ´Drž se s davem, tam nemáš, kde zabloudit,´se právě teď rozpustila. Nejistě jsem se rozhlížela kolem sebe, než mě napadl poslední zoufalý pokus a sice: zkrátka to všechno vyzkoušet. Takže do toho. Ti lidé museli asi pěkně zírat, poněvadž jsem tam pobíhala nahoru a zase dolu jako šílenec, bylo 14:45 a já potřebovala být ve tři na onom kurzu. Po hodné chvíli jsem konečně chytla ten správný směr a celá zadýchaná vylezla někde v Praze, kde už to trochu znám.
Komplikace číslo šest: ten semafor jde špatně! Šel dobře.. a mě málem zajela tramvaj :DDD Zuřivě zacinkala, ale to už jsem byla na druhé straně a mastila si to po chodníku dolů, přes dvě křižovatky a už jsem byla na školním dvoře.
Uff. Pokud vás to ještě baví číst dál tak…máte stejně smůlu, jelikož tady to tak nějak končí. Potom už to bylo všechno v pohodě. Notně vyděšená, zadýchaná, zmrzlá a třesoucí se jsem dorazila včas, kreslení mi vůbec nešlo a já tam tři hodiny opravdu dřela.
Večer mě přijel vyzvednout tatínek. Ještě jsme se stavili v Lídlu pro chleba a já ukořistila ABC, které normálně VŮBEC nečtu, jenže na obálce trůnil obrovský Harry Potter- téma měsíce. A já nemohla odolat. Nebylo to sice nic moc, nakonec, co od tohohle moderního ABC očekávat, nějaké rozhovory, které si v redakci očividně vymysleli, ale byl tam maxi plakát, na sedmičku, samozřejmě, kde jsou Harry, Ron a Hermiona, jak běží lesem a z druhé strany hořící Bradavice, odrážející se na hladině temného jezera. Určitě jste tyto plakáty už viděli někde na internetu, nebo je dokonce máte doma. Jelikož si myslím, že to jsou zatím jediné dva snímky na plakátech z HP7. J
To je asi tak vše, co jsem vám chtěla J Přeji hezký zbytek večera a omluvte prosím v tomto příspěvku všelijaké chyby, které tu samozřejmě jsou, protože já už opravdu nemám čas se tu s vámi vykecávat a musím se rychle vrhnout na ten zeměpis J
Mějte se! ;)
Komentáře
Přehled komentářů
Moje milá, málem jsem umřela smíchy! Já totiž - samozřejmě ti cestu do Prahy nezávidím, ale když jsem si přečetla větu "Málem mi ulítly vlasy"... no, dovedeš si to představit. :-D Hlavně, žes to zvládla. :) Měla jsi mi zavolat, že vedle tebe stojí nějakej divnej chlap a vypadá jako terorista! Já bych to vyřídila Březinovi, víš... třeba by tě doporučil na psychiatrii. :-D S Veselou mě to strašně mrzí. Kvůli ní. Víš, jak se musí cítit?! Je těžce nemocná, nemá jisté místo, kdoví, kolik jí toho čeká... Nezbývá než se za ní modlit. Chuderka.
:)
(Clarett, 11. 11. 2010 17:05)