Trochu žít..
Ahoj..Všimla jsem si, že je to tu takové…nevím, trochu neosobní. Možná proto, že na vás nemám příliš času- tedy, ne že bych neměla, jediné, co doopravdy nemám je normální internet. Takže bych se vám teď pokusila říct něco o tom, co teď dělám a jak se mám. Takže, mám se celkem vytíženě. Znáte takový ten pocit, kdy máte dva týdny za sebou plné písemek a testů a zkoušení, k tomu nějaké ty kroužky a vzdělávání, a pak se někde uprostřed, mezi celou tou řadou objeví jeden jediný den, kdy se nemusíte učit na zítřejší čtvrtletku z matematiky, nemusíte nikam jezdit, nemusíte dělat úkoly a…najednou nevíte, co dřív. Jestli si máte číst- a co (ze dvou rozečtených knížek, plus nějaké ty povídky z internetu), jestli máte psát- máte na výběr mezi třemi různými povídkami, nebo se snad dívat na nějaký ten film, vypnout mozek a přestat přemýšlet. A co takhle uklidit si pokoj? Víte, ve dvou týdnech naprostého vytížení nemáte moc času na vracení věcí zpátky na jejich místo. Tím spíše, pokud bydlíte v pokojíku se svým tříletým bratrem. A nebo snad jít věnovat trochu času svým jediným domácím mazlíčkům- morčatům? Musíte však k tomu všemu ještě uvažovat, kdy se k té určité činnosti dostanete znovu, jestli to spěchá nebo ne a jaké jsou vaše šance, že vás v příštích deseti minutách nezavolají rodiče, ať jdete shrabat sníh- (prosím, cesta, asi sto metrů dlouhá, sněhu půl metru do lýtek, do toho vám ještě moc hezky padají další a další vločky, takže to děláte celé minimálně dvakrát, je vám vedro a jste naprosto vyčerpaní. To však nepočítám bonusové ranní a večerní hrabání sněhu…kdy na to máte jen určitou dobu, než vás zajede tatínek, který se vrací z práce, nebo nestihnete školu)
Dnes jeden takový den nastal. Hrabání sněhu jsem se samozřejmě nevyhnula, ovšem autobus do Prahy nejel ani ze zastávky číslo jedna, ani číslo dva a dokonce ani číslo tři-( různě rozmístěné zastávky u nás ve městečku ://) Takže jsem se domů vracela s beznadějně provlhlými a promáčenými deskami, celá zmrzlá a naštvaná, utrmácená z věčného chození, sápání se do asfaltce posypané solí břečkou směrem vzhůru, uskakováním před náhodně projíždějícími auty do škarpy a konečným táhnutím svého bratra za sebou na saních, se školní taškou napěchovanou učebnicemi na zádech. Doma jsem něco snědla a potom po kouskách psala všechny tři povídky/knihy a koukala na Himalaya. K samotnému filmu se vyjádřím později. Potom jsem si trochu zakřičela- vážně se nebojím zvyšovat hlas :D, vyráběla karamelové vánoční cukroví a pokoušela se o chabé pokusy alespoň trochu uklidit. To se mi samozřejmě nepovedlo, takže uprostřed mého pokoje teď trůní veliká hromada všeho možného a čeká na mě a na neděli. V sobotu se totiž konečně vydám nakoupit dárky k Vánocům :D (nemáte někdo nějaký dobrý tip???) No…potom mi bylo trochu blbě- (cpala jsem se celou věčnost kondenzovaným mlékem Salkem- jistě znáte a oním karamelem, ne, už nechci, děkuji :P)
„Jonatáne-! Spi!“ přikázala jsem právě teď již zmíněnému bratru příkře. Poslechl. Mám u něj respekt :D Zalezl do postele a přikryl si hlavu peřinou… ach, jak roztomilé, právě se na mě pokouší vybafnout. Myslím, že ho zabiju.
Jsem úplně mrtvá. Teče mi z nosu, hlas mi úplně selhal, tak, že teď jen chraptím a docela se mi chce spát. To mi však přijde trochu přitažené za vlasy, když teď mám alespoň chvilku času, kdy mohu dělat něco, co mě baví. Tak nespím a zítra ráno toho budu litovat. Až se budu snažit probudit auto k životu, zeškrábat mu z čelního skla tu spoustu námrazy a zmrzlého sněhu a vůbec se k němu dostat bez rizika uklouznutí, zlomení si třeba ruky nebo nohy, nebo vyválení se ve sněhu do stavu úplného mokra.
Vánoce. U nás probíhají ve všeobecném zmatku. Stromeček, úklid, dárky, cukroví, úklid, neflákej se tam!, a spousta dalšího. Klid je vlastně až na Štědrý den a dny poté. …A co vy, co byste si přáli k Vánocům? :) Ráda bych vám sem dala něco speciálně vánočního ke čtení, ale uvidíme, jestli se k tomu vůbec dostanu :) Víte, také bych chtěla mít takové starosti jako to, jestli někdo náhodou nepřijde na to, že jsem byla za školou, jestli dostanu nový mobil, jestli se v seriálu Ulice rozvede tenhle s tímhle nebo tamten s tamtím, kdo vyhraje v Talentmánii a jestli bude Superstar X (víte jak to myslím :D) případně jestli ten kluk se mnou chce chodit nebo ne. :D (v pokročilejším stádiu- jestli chci vlastně chodit i já s ním :DDD)
Film Himalaya. Kterému jsem se dlouho vyhýbala, a který už dlouho trůnil u nás doma mezi tou spoustou DVD, jsem dnes konečně vytáhla, vypořádala se s titulky a krásně si to užila. Myslím, že by jste se na to určitě měli podívat, je to půvabně moudré, je to zcela odlišný svět, než ten, na který jsme zvyklí, je z prostředí soli, jaků, smrti, jídla Tibetu a Himalájí. Celé se to točí mezi dvěma vůdci karavan jaků ze stejného kmene, a mezi malým chlapcem. Velmi pěkný film, opravdu musím uznat. Zápletka není nijak výrazná, zde jde spíše o pocity, o tvrdohlavost, o lásku(ne romantiku), o podřízení se, o smrt. O důležitost některých věcí, o přírodu, o to, že hlavní obživou jsou pro ně všechny jaci. (Doufám, že víte, co je to jak. Pokud ne, najděte si to prosím v googlu..třeba.) Nezvládnu se teď pořádně vyjádřit, dokoukala jsem to teprve před chvilkou, rozhodně mě to však donutilo zamyslet se nad sebou, přemýšlet. …Bylo to moc krásné.
Zatím se tu mějte, hezky komentujte, nenechte se odradit tím, že málo přidávám a pokud ano, tak je to jednou za čas a ve velkých návalech :D, a prosím, přečtěte si Zlodějku knih, podívejte se na Himalaya a hlavně vydržte :)
Vaše Colette.
PS: Himalaya je od Érica Valli, mě to tedy nic neříká, ale když je to tu poznamenáno, možná to bude něco důležitého, že? :D
PPS: Pokusím se něco sesmolit i o Zlodějce knih :)
PPPS: Ráda bych poprosila všechna svá SB (kromě Barunky a Clarett), jestli by byla tak hodná a napsala mi svůj mail, abych jim mohla také komentovat. Můžete sem- do jomentářů, nebo na nicole.gregor@gmail.com Velmi děkuji :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
